Hospodářské noviny: Z většiny problémových úvěrů dostanou investoři peníze zpátky, jen to nějakou dobu potrvá, říkají manažeři Fingoodu

Fingood je jednou z nejstarších českých crowdfundingových platforem, která v loňském roce profinancovala miliardu korun, ale čelí nárůstu problémových úvěrů. Výkonný ředitel Ondřej Kozel a vedoucí workoutového oddělení Roman Lenner vysvětlují, že většina peněz z těchto úvěrů se investorům vrátí, i když to může trvat déle. Společnost se zaměřila na zefektivnění vnitřních procesů a pozastavila expanze na Slovensko kvůli regulačním překážkám. V současnosti probíhá interní audit, který zatím odhalil pouze drobné nedostatky.

Autor: David Busta, vedoucí redaktor investiční rubriky
🔗 Článek v Hospodářských novinách

S polečnost Fingood patří mezi nejstarší české crowdfundingové platformy, které nabízí drobným investorům možnost investovat do úvěrů. V loňském roce profinancovala miliardu korun. Zároveň se ale také potýká s nárůstem podílu problémových úvěrů, což někteří investoři pocítili ve svých portfoliích. Podle výkonného ředitele společnosti Ondřeje Kozla a vedoucího vymáhání Romana Lennera se naprostá většina peněz i z těchto problémových úvěrů investorům vrátí, jen to někdy nutně trvá déle. „Bohužel investoři vidí úvěr v prodlení a chtějí vše řešit rychle, do 30 nebo 60 dnů, a to i když to není v jejich zájmu,“ říká Lenner.
Oba manažeři v rozhovoru pro HN vysvětlují, proč došlo k nárůstu problémových úvěrů, jak se staví ke kritice ze strany některých investorů, jaké jsou zatím výsledky probíhajícího auditu nebo co všechno očekávat v letošním roce. 

Jak hodnotíte uplynulý rok? Co zásadního se odehrálo?

O. K.: V minulém roce jsme v součtu profinancovali miliardu korun. Posílili jsme management společnosti, a to jak v oblasti rizika, tak vymáhání. Naopak jsme se rozhodli prozatím zarazit expanzi na Slovensko. Důvodem je složitější vstup kvůli regulaci, než jsme původně očekávali. Zároveň bychom bývali potřebovali proinvestovat hodně peněz, aby se nám vše rychle vrátilo. Rozhodli jsme místo toho věnovat energii a prostředky na zefektivnění vnitřních procesů, aby to u investorů nevypadalo, že expandujeme na Slovensko, rozšiřujeme platformu a Česku nevěnujeme pozornost.

Když jsem se bavil zhruba před rokem s Vítem Endlerem (spolumajitel a donedávna výkonný ředitel Fingoodu), tak mi říkal, že vaším cílem je nabídnout investorům větší rozmanitost portfolia, a to od developerských úvěrů směrem k firemním. Jak se rozšíření nabídky podařilo?

O. K.: Lišíme se od jiných platforem tím, že neposkytujeme jen developerské úvěry, ale také provozní financování. Bohužel, investoři ne zcela pochopili, že provozní úvěr se obnovuje. Proto pokud se blíží ke splatnosti, tak se vystaví nová investice, která slouží k splacení té předchozí.
R. L.: Princip produktu bohužel ne vždy pochopili i úvěrovaní klienti. Byli zvyklí z banky, že mají kontokorent nebo revolvingový úvěr, kde v podstatě není žádná konečná splatnost nebo je hodně v budoucnu. Takže počítali s tím, že i provozní úvěr u nás se automaticky otočí a bude pokračovat. Jenže mezitím mohlo dojít třeba ke změně scoringu, takže se zmenšil úvěrový rámec například z deseti na šest milionů, tudíž zbývající čtyři miliony byly po splatnosti, než se vše podařilo urovnat. Abychom tomuto předcházeli, zlepšili jsme procesy a začínáme vše řešit dříve. Zkrátka upozorníme úvěrovaného klienta s dostatečným předstihem, že úvěr v požadované výši neotočíme, aby měl na řešení více času.

Ondřej Kozel a Roman Lenner

Ondřej Kozel je výkonným ředitelem společnosti Fingood, dříve v ní působil na pozici IT ředitele a měl na starosti vybudování infrastruktury nebo vytváření ratingových modelů. Před nástupem do Fingoodu působil například ve firmě Stringdata.
Roman Lenner je vedoucím workoutového oddělení, tedy je zodpovědný za řešení a vymáhání. Před nástupem do Fingoodu působil například v Raiffeisenbank.

Tedy nejde o to, že by se nějaký váš klient ocitl v problémech, a vy jste se rozhodli mu pomoci vyřešit problém tak, že mu dáte nový úvěr?

O. K.: Rozhodně nevytloukáme klín klínem. Nezastíráme, že mohla nastat situace ve spojení se skutečným majitelem, kdy jsme vybírali na jeden jeho projekt přesto, že první nebyl včas splacen. My ale samozřejmě toto vidíme, a pokud máme doložené, že získá pro první projekt další prostředky od banky, tak tu podle nás není důvod, proč bychom mu měli zastavit druhý projekt.

Častým tématem u crowdfundingových platforem je, jakým způsobem jsou na nich vystavené úvěry zajištěné. Jak to máte vy?

O. K.: Nemovitostmi máme zajištěno 80 až 90 procent úvěrů. Pak je tam zajištění v podobě zboží, typicky jde o zásoby a podobně.
R. L.: Snažíme se dosáhnout toho, aby v co nejvíce případech byla součástí zajištění nemovitost, a to především kvůli apetitu investorů. Podle mě je třeba často bezpečnější ručení mateřské společnosti nebo fondu, který stojí nad daným projektem. Zde jsou podmínky a lhůty, kdy můžeme aplikovat dané ručení a peníze bychom dostali mnohem rychleji než v případě zpeněžování nemovitosti. Jenže investoři se toho bojí.

Když se dostanete do situace, kdy je úvěrovaný v potížích a je třeba sáhnout na zástavu, daří se ji zpeněžit za odhadované ceny?

R. L.: Nemůžu říct, že bychom měli nyní nějaký případ, kdy by se nemovitost zpeněžila pod její hodnotu. Podařilo se v říjnu nebo v lednu ve dvou případech dosáhnout získání peněz včetně dohodnutého výnosu i úroků z prodlení, kdy jsme dlužníka dotlačili k tomu, aby si našel kupce a nemovitost prodal. Výsledkem bylo splacení dlužné částky a ještě dlužníkovi něco zbylo. Kdyby se šlo přes soud, jsou zde náklady exekutora nějakých 10 až 15 procent. Pak ještě obecně platí, že vydražit byt v Praze za tržní cenu je poměrně snadné, ale čím je nemovitost větší a dražší, tím obtížnější je cíle dosáhnout a výsledek může být prodej pod cenou odhadce. Je v takovém případě jedno, jestli jste crowdfundingová platforma nebo velká banka.
O. K.: Dodal bych, že odhady cen nemovitostí stanovujeme na základě posudků od externích znalců nebo děláme supervizi nad odhadem od klienta.

Jak projekty kontrolujete? Děláte si nějaké průběžné analýzy nebo odhady, jestli všechno číselně sedí a případně provádíte úpravy?

R. L.: Samozřejmě interní analýzu děláme a ve smlouvě máme uvedeno, že můžeme v případě nějakých pochybností požadovat dozajištění nebo mimořádnou splátku. Měli jsme třeba případ, kdy jsme u jednoho projektu měli pochybnosti, tak jsme se s klientem dohodli na mimořádné splátce, čímž došlo k narovnání výše úvěru vůči hodnotě zástavy.
O. K.: Aktuálně u nás zrovna probíhá velký interní audit, jestli je u všech projektů všechno v pořádku a vypadá to dobře.

Co dosud audit zjistil?

O. K.: Jde maximálně o drobné nálezy, že někde nebyla dodaná včas dokumentace, například seznam závazků na stavbě. Takže se vše ex post dodává. Občas na nějakou drobnou chybu přijdeme, ale samozřejmě pracujeme na nápravě, aby se to neopakovalo.

Popište mi, co se děje, když se dostane nějaký projekt do problémů. Jaký proces se pak rozjíždí a jak dlouho trvá?

O. K.: Jakmile nepřijde řádná splátka v daný den, posíláme upozornění e-mailem, pak další den přichází SMS a pak volání. Většinou klient reaguje a splátku pošle. Pokud nereaguje, začnou chodit upomínky třetí a desátý den po splatnosti. A pokud nekomunikuje, tak případ míří k týmu vymáhání a tady Roman jej přebírá do své péče. Pokud se bavíme o balonových splátkách, kde se s poslední splátkou splácí celá jistina, jedná se tedy o velkou splátku, tak tam sami tři měsíce aktivně zjišťujeme, jak to s penězi vypadá a jestli je vše v pořádku. Týká se to typicky developerských projektů. První, na co se ptáme, je, jestli už proběhla kolaudace a jestli má klient peníze z rozprodeje třeba bytových jednotek. A pokud tady cítíme problém, tak si to tým vymáhání bere na starost okamžitě a začíná věc řešit, i když klient v danou chvíli není v žádném porušení úvěrových podmínek.
R. L.: My pak máme dvě cesty, jak vymáhání provádět. Jedna je smírná a preferovaná, protože je zpravidla výhodnější pro všechny strany. Druhá je pak soudní cesta. V prvním případě s klientem řešíme konkrétní kroky, upozorňujeme na smluvní pokuty, dáváme lhůty, co je dokdy potřeba odevzdat nebo učinit. Tlačíme, aby třeba zastavenou nemovitost prodal. Snažíme se opravdu nejdříve dohodnout. Pokud ale klient vůbec nekomunikuje nebo už je rovnou v insolvenci, tak pak nezbývá než jít druhou, často velmi zdlouhavou cestou. Řešením je v takovém případě exekuční prodej zástavy, podání insolvenčního návrhu nebo směnečná žaloba a exekuce majetku fyzických osob.

Všiml jsem si, že některým vašim investorům se moc nelíbí, že volíte také raději možnost prodeje celé pohledávky, než abyste se pustili do bitvy u soudu…

R. L.: Prodej pohledávek je úplně standardní proces. V každé bance je první otázka v případě, že přijde takový problémový projekt, jestli se to dá prodat. Pokud tam je takové zajištění, aby projekt šel prodat za původní cenu, tak se prodá. Kupující fond v takovém případě vydělává na tom, že si vysedí nemalé úroky z prodlení. Bohužel investoři vidí úvěr v prodlení a chtějí vše řešit rychle, okamžitě do 30 nebo 60 dnů, a to i když to není v jejich zájmu. Hned chtějí, abychom podávali exekuci. Není to přitom tak, že bychom vypsali výběrové řízení na danou pohledávku a mezitím nic nedělali, paralelně se připravují i výzvy, exekuční návrhy, žaloby.

Jak časově náročný je proces, pakliže jdete cestou žaloby?

R. L.: Když podám žalobu na prodej zástavy, tak třeba až za dva měsíce soud sdělí variabilní symbol k zaplacení soudního poplatku. Pak nařídí jednání. Loni jsme měli 4. prosince jedno jednání na prodej zástavy, a to jsme podávali žalobu už v květnu. Až letos v lednu nám přišlo písemné odůvodnění a teprve v tu chvíli začala běžet lhůta na odvolání. Už jsem dvakrát žádal soud, ať nám to pošle s doložkou vykonatelnosti a zatím nic. A to je prodej zástavy to nejjednodušší, co může soud řešit, protože je zde poměrně limitovaná obrana dlužníka. Pokud ale dojde na směnečné žaloby, tak to máte proces na dva roky a ještě za předpokladu, že jde vše dobře a dlužník nedělá průtahy. Proto se vždy snažíme do poslední možné chvíle s dlužníkem dohodnout po dobrém.

Když jsem si procházel některé problémové projekty, které skončily v insolvenci, tak mi přišlo, že jste zpravidla nebyli těmi, kdo podal insolvenční návrh. Proč?

R. L.: Jak už jsem říkal, není to v našem zájmu a zájmu investorů, dokud jsou jiné možnosti řešení. Máme tam zástavu, směnku, nějaké zajištění, tudíž my nejsme v pozici, kdy potřebujeme, aby se vše na měsíce zablokovalo. Jakmile je firma v insolvenci, tak už k žádnému vyplacení prostředků třeba z prodeje zástavy dojít nemůže. Peníze bychom museli vracet a vše by zkoumal a musel potvrdit insolvenční správce. Je logické, že návrh podají jako první třeba dodavatelé firmy nebo její zaměstnanci, kteří žádné zajištění nemají.

Zajímalo by mě, jak jste na tom momentálně, co se týče problémových úvěrů. Poslední číslo za loňské třetí čtvrtletí uvádělo podíl 7,15 procenta.

O. K.: Předběžné výsledky ukazují aktuálně míru delikvence 10,7 procenta s tím, že zde není započítaný třeba projekt Slezskomoravská developerská, která je v prodeji a kde řešíme, jak ji započítat. Rozhodně ale nejsme s tímto číslem spokojeni.

Dá se říct, že důvodem poměrně skokového nárůstu je, že se vám sešly problémy více projektů, které jsou vzájemně ekonomicky propojené? Někteří vaši investoři často zmiňují firmy podnikatele Jaroslava Mikuláška , jenž měl na platformě hned několik svých projektů, které se dostaly do problémů.

R. L.: Na těch číslech se to asi takhle projeví, ale nehledal bych v tom pravidlo.
O. K.: Spíš bych řekl, že důvodem je fakt, že minulý rok v prosinci jsme nabízeli hodně dvanáctiměsíčních úvěrů, takže balonové splátky naskákaly a posouvají se v čase. Proto bych řekl, že nárůst je mezikvartálně skokový. Na roční bázi bude vyhlazený.
R. L.: Očekáváme velmi silný únor, co se týče výplaty problémových úvěrů.

Jaké máte očekávání v tomto roce ohledně dalšího vývoje delikvencí? Zlepší se situace?

R. L.: Mohu komentovat portfolio, které mám v rukách nyní, a zde očekávám míru návratnosti ke 100 procentům, tím myslím, že někde bude třeba 90, jinde přes 100 procent (úroky z prodlení). Pak záleží na nově profinancovaných projektech, takže přesný odhad nemám.
O. K.: Nemůžu zaručit, že nebude vrchol daného ukazatele ještě o něco výše, nicméně podíl problémových úvěrů kolem 10 procent je hodnota, na kterou si na vrcholu sáhnou i ostatní podobné platformy. Důležitý je ale dlouhodobý vývoj a v případě nevymahatelných pohledávek je realistické předpokládat hodnoty kolem jednoho až dvou procent. Zvažujeme nyní, jestli nesnížíme granularitu vykazovaných dat, jako to mají ostatní platformy, protože pak to vyvolává dotazy na konkrétní čísla a vede to ke zmatkům mezi investory.
R. L.: Rád bych doplnil, že máme přísnější kritéria než banky. U nás dáváme do kategorie úvěru ve vymáhání, respektive defaultu všechno, kde se splátka opozdí o 30 dnů. Takže máte milionový úvěr, měsíční splátku 10 tisíc, a pokud oněch 10 tisíc je po splatnosti, tak celý úvěr se ocitá v kategorii ve vymáhání. V bankách bývá lhůta pro default většinou 90 dnů. Kdybychom používali metodiku bank, tak se teď bavíme o nižších číslech, co se týče podílu problémových úvěrů.

Chystáte teď nějaké změny, co se týče procesních postupů a řízení?

O. K.: Zpřísňujeme propustnost toho, co projde naším úvěrovým sítem. Zároveň zpřísňujeme procesní stránku, to znamená tvrdé vyžadování monitoringu a potřebné dokumentace. Učíme se z toho, co se někdy nepodařilo, a dáváme si pozor, aby se to neopakovalo.

Plánujete se tedy nějak více zaměřit na to, aby vám v portfoliu nedocházelo k řetězovým reakcím, kdy padne celá firemní skupina a tím vícero projektů najednou?

O. K.: Chceme omezit úvěry velkým firemním skupinám, které jsou vzájemně propojené. Máme v plánu více financovat menší úvěrové rámce, byť to neznamená, že bychom měli s velkými skončit. Jen u nich budeme ještě přísnější, je škoda ochudit investory o zajímavé, dobře zajištěné investice. Posilujeme kontrolu, takže jsme vyměnili registry a jejich kvalitou jsme na úrovni těch bankovních. Tím roste šance odhalit, že nám třeba klient navzdory prohlášení zatajuje, že má někde jinde půjčku. Nelze ale dát stoprocentní záruku, že se to stát nemůže, že si nevzal klient půjčku někde na konkurenční platformě, aniž by nám to řekl.
R. L.: Jsme přísnější v úvěrové dokumentaci, máme připravenou dílčí změnu úvěrových podmínek, díky které budeme schopni lépe reagovat na případný cross default. Takže pokud se v rámci jedné skupiny objeví potíže s nějakým projektem, umožní nám to zesplatnit i jiný projekt, který s tímto přímo nesouvisí.

Chystáte na letošní rok nebo i na příští roky nějaké novinky týkající se automatizace investování a podobně?

O. K.: Chystáme automatizaci investování i sekundární trh, jen ještě přesně nevíme, jak to nejlépe postavit. Nemůžeme zavést plošnou automatizaci jako třeba Zonky Rentiér, protože u nás si investoři chtějí často vybírat konkrétní projekty. Takže půjde o nějaký třeba spořicí mód. Na sekundární trh už máme licenci, ale přemýšlíme, jak to zařídit, aby z něj nebyli investoři zklamaní. Aby nedostal nálepku, že se na něm obchoduje jen odpad, respektive problémové úvěry. Pak to vede ke spekulacím, pokud to bude někdo skupovat třeba ve větším, že má daný člověk nějaké informace navíc přímo od nás. A určitě chceme zvýšit informovanost investorů ohledně investování u nás.

Na platformě běžela soutěž, kde měli lidé hledat postavičku Goodíka, a když uspěli, mohli získat odměnu. Předpokládám, že to je nějaká forma edukace. Jaký je výsledek?

O. K.: Byl jsem u zrodu myšlenky a cílem je edukovat. Chceme donutit investory, aby šli na naše webové stránky a přečetli si důležité informace. Neustále dostáváme otázky do našeho informačního centra, jak probíhá třeba vymáhání. Přitom to máme na stránkách všechno popsané. Do soutěže se nám přihlásilo přes 1000 investorů. Sám jsem chtěl být ještě tvrdší a v rámci soutěže donutit lidi, aby si museli přečíst úvěrové podmínky, kde by viděli, že se vždy snažíme rizika opravdu ošetřit.

Jak je na tom Fingood finančně, jste za loňský rok v zisku a kolik máte investorů?

O. K.: Ziskoví ještě nejsme, ale break-even point by měl nastat v březnu nebo dubnu. Uživatelů máme zhruba 21 500 a z toho těch, kteří byli aktivní v posledních třech měsících, je kolem 6500 s tím, že každý rok nám zhruba tisíc přibude.

Autor: David Busta, vedoucí redaktor investiční rubriky
🔗 Článek v Hospodářských novinách